Bitva o AlesiiDatum: 52 př. n. l.
Místo: Alesie
Výsledek: Drtivé vítězství Římanů a podrobení Gálie
| Soupeři: | Římská republika | Galské kmeny |
| Velitelé: | Julius Caesar | Vercingetorix |
| Vojsko: | 30 000 – 60 000 | 330 000, z nichž bylo 80 000 obléhaných a 80 000 – 250 000 pomocných sil |
| Ztráty: | 12 800 | ~ 45 000 (možná o mnoho více, značně nepřesné historické údaje) |
Bitva o Alesii
Bitva o Alesii nebo obléhání Alesie se odehrála v září roku 52 př. n. l. u galského oppida Alesie, střediska kmene Mandubiů. Římané vedení Gaiem Iuliem Caesarem a veliteli Markem Antoniem, Titem Labienem a Gaiem Treboniem nakonec Alesii po dlouhém obléhání a odražení galských protiútoků obránce vyhladověli a přinutili ke kapitulaci.
Tato bitva představuje důležitou událost, která ovlivnila Římskou říši, Francii a tím i celý svět. Tato bitva posílila pozici Caesara a nepřímo vedla k pádu římské republiky a vzniku římského císařství. Byl to poslední pokus Galů o zachování jejich svébytnosti. Vítězství Říma vedlo k následné romanizaci Galie.
Pozadí
Keltské kmeny se lišily různým stupněm svého společenského vývoje: některé žily ještě v rodovém zřízení předcházejícím možnosti vytvoření státu. V čele kmenů stála rodová šlechta, z nich pocházeli vůdci, které Caesar nazývá principes (náčelníci) a kteří často oplývali velkým bohatstvím. Bohužel často jen Caesarovy Zápisky o válce galské jsou zdrojem našich představ o keltském náboženství řízeném druidy. Hrála v něm značnou roli víra v posmrtný život a stěhování duší, která měla vliv na chrabrost keltských bojovníků. Druidové vykonávali bohoslužebné úkony v lese. Svobodné keltské obyvatelstvo bylo podle Caesara zcela závislé na knížatech a náčelnících a jeho postavení bylo prý srovnatelné s postavením otroků. Podmanění Galie usnadňovalo Caesarovi to, že galské kmeny spolu vedly ustavičné místní války o pozemky vhodné k orbě a o pastviny, což zabraňovalo jejich sjednocení. K sjednocení galských kmenů docházelo jen výjimečně.
Caesarovi byla od roku 58 př. n. l. přidělena Ilýrie, Předalpská Galie (území Galie před Alpami) a Zaalpská Galie (území Galie za Alpami). Caesar toto území přijal a hledal nějakou záminku, aby mohl vpadnout do Galie. Tuto záminku mu dal Galský kmen Helvétiů, který se pod tlakem germánských kmenů vydal z dnešního Švýcarska na pochod a ohrožoval "Caesarova" území. Ten je napadal a úplně zničil (bitva u Avaru a u Bibracte). Krátce předtím si pozvali Sequani na pomoc proti Haeduům (galskému kmenu) vládce germánského kmene Suébů Ariovista. Caesar zaútočil na Germány a zničil je v bitvě poblíž Štrasburku. Toto vítězství mělo velký význam, protože odradilo Germány od pomoci Galům a upevnilo moc Caesara ve střední Galii.
Dobývání Galie a galské povstání
Na jaře roku 57 př. n. l. vytáhl Caesar na sever proti Belgům. Útok jednoho z těchto kmenů, Nerviů, málem římské vojsko zničil a to se vyhlo katastrofě jen díky Caesarově pohotovosti: porazil pak Nervie u Sabis a Belgy u Axony a celou Belgiku si podrobil: 53,000 lidí z kmene Atuatuků bylo prodáno do otroctví za věrolomný útok proti Římanům - i tak odstrašující příklady Caesar používal. Roku 56 př. n. l. porazili Římané obyvatele Armoriky (Bretaně) a Caesarův podvelitel Publius Crassus, syn triumvira Crassa porazil tři aguitánské kmeny: toho roku byla Galie prakticky pokořena, do Říma byla poslána obrovská kořist, včetně statisíce otroků, a senát uspořádal patnáctidenní oslavy. V roce 55 př. n. l. Caesar zmasakroval dva germánské kmeny (Usipety a Tenkery) u řeky Másy a postavil dřevěný most přes Rýn mezi Bonnem a Koblencí: bylo to na svou dobu pozoruhodné technické dílo. Římané podnikli demonstrační nájezd do Germánie, odkud se však neprodleně vrátili. Téhož roku 55 př. n. l. a následujícího roku 54 př. n. l. se Caesar dvakrát vylodil v Británii u Doveru, ale zase tyto pozice vyklidil: doba na dobývání Británie nebyla ještě zdaleka zralá. Tehdy se dosud nesvorné galské kmeny začaly v sílícím nebezpečí trvalého ujařmení spojovat k povstání proti Římanům. Jedno takové povstání Nerviů a Eburonů v letech 54-53 př. n. l. vedl Ambiorix, ale jeho početnou armádu 60,000 mužů Caesar porazil pouze se svými 7,000 legionáři! V roce 53 př. n. l. porazil Caesar povstání Belgů a jednou provždy si podrobil Belgiku (dnešní Benelux a část Francie), porazil knížete Treverů Indutiomara a znovu překročil Rýn po novém mostě na území Treverů, aby vzal Germánům chuť konat jakékoliv nájezdy přes Rýn. V roce 53-52 př. n. l. musel čelit největšímu povstání Galů ve střední Galii, které vedl velmi inteligentní a nadaný náčelník Arvernů Vercingetorix. Toto povstání ohrožovalo vše čeho Caesar v Galii dosáhl. Caesar ponechal na severu Galie armádu pod velením Tita Labiena a sám táhl do střední Galie. Během tohoto pochodu Caesar oblehl oppidum Avariko. Po intenzivní přípravě Caesar toto oppidum dobyl a táhl na hlavní město Arvernů - oppidum Gergovii. Zde na něj čekal Vercingetorix se svou armádou Galů. Caesar se pokusil oppidum dobýt útokem. Při tomto útoku byli legionáři odraženi s těžkými ztrátami a museli se stáhnout. Toto vítězství mělo za následek to, že celá Galie nyní povstala proti Caesarovi. Po krátkých potyčkách se Vercingetorix stáhl do oppida Alesie v naději, že se mu podaří zopakovat úspěch o Gergovie. Caesar ho následoval a byl odhodlán porazit Galy jednou provždy.
Bitva
Alesie byla opravdu impozantní pevností. Oppidum bylo podle současných poznatků situováno na výšinách poblíž řeky Brenne a jeho opevnění měřilo 28 kilometrů. Caesar nechtěl riskovat přímý útok a tak vybudoval jedno z nejimpozantnějších obléhacích děl všech dob. Toto obléhací dílo bylo vlastně složitou sítí pevností, věží a hlídek, která měla za útok zablokovat Alesii. Bylo vybudováno 7 táborů a 23 pevností. Západně od Alesi byly vyhloubeny dva příkopy, které byly 5 metrů široké a vnitřní byl naplněn vodou. Zemina, která byla získána při hloubení příkopů byla použita při výstavbě náspů, za kterými byla umístěna dřevěná palisáda ve vzdálenosti po 25 metrech. Před tímto opevněním bylo vybudována sít jam se zahrocenými kůly. Při výstavbě tohoto opevnění se galská jízda pokoušela byť neúspěšně probít z obklíčení. Úspěšná byla až při druhém pokusu, ale utržila těžké ztráty. V obavě (která se ukázala oprávněná), že by tito vojáci mohli v galském zázemí zverbovat pomocnou armádu, byla vybudována další síť opevnění obrácených navenek s pevnostmi ve vzdálenosti 200 metrů.
Opevnění bylo vybudováno opravdu promyšleně, vojáci se mohli rychle přesouvat na ohrožená místa. Ve snaze ušetřit zásoby, Vercingetorix přikázal, aby ženy a děti z Alesie odešly. Caesar jim však nedovolil odejít (nejspíše proto aby zvýšil spotřebu jídla nepřátel a aby nedošlo ke zvýšení vlastní spotřeby jídla) a tito lidé zemřeli hlady mezi římským opevněním a opevněním Alesie. Během třetího měsíce obléhání dorazila pomocná galská armáda (její počty jsou odhadovány až na 200 000 mužů). Tato armáda ihned zahájila útok, kombinovaný s útokem jednotek z Alesie. Římané byli pod velkým tlakem a hrozilo, že budou poraženi dokud Caesar nezapojil do boje svoji germánskou jízdu. Germánům a Římanům se nakonec podařilo zahnat Galy na útěk a jednotky Vercingetorixe zpátky do Alesie. O dva dny později zaútočili Galové znovu. Římané byli opět blízko porážce, ale nakonec se jim znovu podařilo zahnat Galy na útěk. Nakonec se Galové rozhodli pro rozhodující útok. Následujícího dne, uprostřed noci zaútočili Galové zevnitř i zvenčí. Boje byly opravdu zuřivé a Galům se podařilo na několika místech prorazit římské linie. Caesar ale obratně přesouval jednotky a sám se několikrát vydal se svými legionáři do protiútoku! Caesarova přítomnost vyburcovala legionáře k naprosté zuřivosti. Zaútočili na Galy a začali je zatlačovat zpět. V tom vyrazila germánská jízda a bitva byla u konce. Vercingetorix poznal že je situace beznadějná. Sám se svými veliteli vyjel z města Alesie a vzdal se Caesarovi. Vercingetorix byl dopraven do Říma a po sedmi letech věznění rituálně uškrcen.
Důsledek bitvy
Ihned po bitvě se galské povstání zhroutilo. Během následujících dvou let byla již celá Galie pod Caesarovo kontrolou a již nikdy zde neproběhlo povstání. Galie byla pod římskou okupací romanizována. Důležité však bylo, že Galie sloužila Caesarovi jako hlavní základna kde mohl čerpat zásoby a vojáky. Bohatství, které Caesar odnesl z dobyté Galie a poslal do Říma vzbudilo obdiv prostého lidu a závist Pompeia Magna a římských senátorů. Tato závist, jeho rostoucí vliv a narůstající napětí byly příčinami občanské války. Po této válce a po Caesarově smrti vzniklo římské císařství a první římským císařem byl Octavianus, Caesarův prasynovec. Můžeme tedy říci, že bitva o Alesii vedla přímo k podmanění Galie a nepřímo k římské občanské válce a k římskému císařství.
PŘEHLED SLAVNÝCH BITEVnávod /
historie /
slavné bitvy /
divy světa /
císaři
Bitva u Trasimenského jezera